7.3 Neformální a informální učení

Učení samozřejmě probíhá i mimo formální učebnu a bez cíle získat určitou kvalifikaci. Když je učení organizováno a existuje záměr rozšířit znalosti nebo dovednosti, nazývá se to neformální učení. Jeho hlavním cílem je učit studenty, o co mají zájem, nikoli jim doplňovat jejich odbornou či vědeckou kvalifikaci.

Ale většina našich hlavních procesů učení se děje, aniž bychom si toho všimli nebo se vědomě rozhodli, že to uděláme. Tomu se říká informální učení. Učíme se v každodenním životě, například procvičováním svých dovedností, třeba vařením jídla, prací se specifickým softwarem nebo hraním fotbalu, pozorováním druhých prostřednictvím modelového učení. Učíme se také, když čteme knihu, sledujeme televizi nebo hrajeme hru atd. Není snad situace, která by nás neměla potenciál naučit něco o nás samých, o druhých a o tom, jak svět funguje. Tento druh učení je těžké pochopit i definovat, ale všem je jasné, že se děje. Někdy si toho ani nejsme vědomi, ale najednou umíme něco nového nebo máme nové znalosti díky informálnímu učení.

Reflektivní otázky pro čtenáře:

1. Přemýšlejte o své vlastní vzdělávací zkušenosti – kolik z toho, co dnes víte, jste získali ve formálním, neformálním nebo informálním učení?
2. V čem si myslíte, že každodenní „životní lekce“ mohou být profesně užitečné?